Kam budeme směřovat?

Na nerovnováhu v těle může mít vliv*

• genetika (anatomie našeho těla – stav kloubů a vaziv) a následně naše flexibilita až hypermobilita.
• způsob, jak se v průběhu života (ne)pohybujeme – typ sportů a aktivit kterým se věnujeme či nevěnujeme
• jak fungují naše vnitřní orgány, např. v bolesti si hledáme úlevové polohy
• naše psychika – držení těla totiž odráží naše mentální nastavení.  Vypadáme jinak, když se nám něco povede a když nás něco trápí (choulíme se, svěšujeme ramena).
  *postřehy Aleny Jeřábkové, fyzioterapeutky a studentky Pavla Koláře

Jak píše Pavel Kolář ve své knize:
Posturu nelze přecvičit tak, že budeme posilovat jednodlive svaly či svalové skupiny. Svaly cvičíme ve vyvážené souhře a v propojené vazbě na postavení v kloubech. Cvičí se stabilizační funkce svalů a s tím spojené správné držení v kloubech.

A co si můžeme přenést do svého dne?*

*Inspirace od  Aleny Jeřábkové:

• Svalová dysbalance, je stav určité nerovnováhy v zapojení svalů, tedy některé svaly pracují více, než by měly, jiné pracují méně.
• A tak vzniká situace, kdy máme na jedné straně svaly přetížené a zkrácené a na straně druhé svaly oslabené. To vede ke špatnému držení těla, bolestem zad, kloubů atd.
• Když chceme zapracovat na své svalové nerovnováze, nemůžeme jen mechanicky protahovat svaly a izolované posilovat do oslabené. Musíme změnit program v tom počítači, který to celý řídí a tím je náš mozek. A do mozku se dostaneme opět prostřednictvím těla.
• Je nutné tedy cvičit trochu jinak…
• Je potřeba cvičit s prožitkem, cvičit s vědomým sledováním svého těla – rozsahu pobytu, sledovat maličkosti, které udělají tu obrovskou práci. Když se totiž zlepší vnímání našeho těla, respektive když bude mozek dostávat lepší a detailnější informace z těla, bude o něm mít i lepší přehled a tím pádem s ním bude i lépe a hlavně automaticky pracovat.